Poruchy chování

 
 Jednou z nejčastějších poruch chování je strach z odloučení-tzv.separační úzkost. V takovém případě  trpí psi, majitelé a většinou i sousedé, kteří často donutí majitele nepříjemnou situaci řešit. Porucha se vyskytuje u psů obou pohlaví a v každém věku. Ve chvíli, kdy pes zůstane doma sám, štěká, kňučí a vyje. V závažnějších případech znečišťuje byt exkrementy, kouše různé předměty nebo škrábe a devastuje zařízení bytu. Před odchodem majitele bývá smutný, někdy až agresivní a snaží se majiteli zabránit v odchodu. Při návratu pes pána přehnaně radostně vítá, hltavě spořádá krmivo, kterého se v době osamělosti většinou ani nedotknul a pronásleduje majitele na každém kroku. Někteří lidé se domnívají, že jde o pomstu za to ,že byl ponechán doma sám,nabo o neposlušnost a nedostatečnou výchovu. Ve skutečnosti je to však úzkost z toho, že byl opuštěn člověkem, ke kterému má příliš silnou citovou vazbu. Psi, kteří museli odmalička spát v noci sami a byli občas ponecháni o samotě, většinou ani později s dlouhodobějším odloučením problémy nemají. Naopak ti, keří byli coby plačící štěňátka zvyklí ze soucitu spát v pánově ložnici nebo posteli ,snášejí samotu většinou špatně. Podobně  obtížně se s pocitem opuštěnosti vypořádávají jedinci, s kerými byl od útlého mládí během dne stále někdo doma. Typickým příkladem je žena s dětmi v domácnosti, nezaměstnaný nebo důchodce. Problém nastane, když se situace změní a pes musí zůstat několik hodin sám. Jednou z příčin vzniku těchto psychických poruch může být také dlouhodobější nepřítomnost majitele, např.z důvodu pobytu v nemocnici nebo delší pracovní cesty.Často jsou takto postiženi i psi z útulků, kteří mají španou zkušenost s předchozím majitelem. Principem léčby těchto poruch je dokázat vystavit zvíře situacím , které u něj strach vyvolávají tak, aniž by se bálo. Zpočátku učíme psa být velice krátce sám po tak dlouhou dobu, aby to v něm nevyvolalo strach. Pokud je v klidu, interval postupně prodlužujeme. Někdy pomůže i opakování rituálů, které běžně provádíme před odchodem, např.opakovaně si oblékáme kabát, bereme do rukou klíče a opět je dáváme zpět, bereme za kliku atd. Klidné chování odměňujeme ,ale strach pouze ignorujeme. Nikdy nesmíme přikročit k tresům, protože ty situaci ještě zhoršují. Často praktikované číhání za dveřmi a okamžité potrestání, když pes začne výt se nejen míjí účinkem, ale pacient je bere vlastně jako odměnu za své chování .V podstatě donutil majitele k návratu. Užitečná jsou i doprovodná opatření k tréninku. Snažíme se jimi snížit závislosti zvířete na majiteli. Psovi dočasně nedovolíme spát v pánově posteli a všude ho pronásledovat. Do předsíně můžeme umístit např.koš na prádlo jako pojistku brzkého návratu, necháme puštěné rádio nebo televizi, dopřejeme mu oblíbené hračky. Zahájíme trénink s postupným odlučováním. Zpočátku na minutu později podle reakce déle. Po celou dobu musí být zvíře v klidu a nejevit známky strachu. Jeví –li se úzkostlivě, zkrátíme intervaly naší nepřítomnosti. Po dobu výcviku nesmí být pes zanechán kromě plánovaných intervalů o samotě. Je nezbytné brát jej všude s sebou, svěřit známým, nebo mu po dobu nepřítomnosti majitele pořídit společníka. V některých případech je možé použít krátkodobě i medikamenty na zklidnění. Toto však není z hlediska dlouhodobé perspektivy možné doporučit. Při správném postupu se první výsledky dostavují během několika dnů až týdnů. Prognóza nápravy této poruchy chování je dobrá. Vyžaduje však značnou systematičnost a trpělivost majitele.